Grafitová těsnění a na co si u nich dát pozor

Grafitová těsnění patří k nejuniverzálnějším těsnicím materiálům a mají největší teplotní rozsah použití, tj. od -260 °C do +600 °C. Rozsahem použitelných parametrů dokonce překonávají dodnes oblíbený azbestový materiál „Klingerit”. Grafit je materiál, který nestárne a působením času neztrácí svoje vlastnosti. Na druhé straně jsou náchylná na manipulaci a montáž. I z těchto důvodů bývají grafitová těsnění zesílena např. perforovaným plechem nebo niklovou fólií.

U grafitových těsnění je jedním z hlavních parametrů oxidace.

Oxidace, tedy úbytek materiálu vlivem teploty a kyslíku, má za následek pokles napětí ve šroubech, snížení měrného tlaku na těsnění a nakonec i netěsnost přírubového spoje.

Kvalita grafitu a tím pádem i jeho schopnost odolávat oxidaci je dána čistotou ložiska, ve kterém je těžen. Zjednodušeně lze říci, že čím vyšší je v grafitu obsah chloridů, fluoridů a síry, tím větší a rychlejší je i oxidace grafitového těsnění. Zároveň mohou tyto nečistoty způsobovat důlkovou korozi na těsnicích plochách přírub.

Oxidace grafitových těsnění se zjišťuje pomocí tzv. TGA analýzy, která funguje na principu měření úbytku váhy.

Postup zkoušky TGA analýzy:Grafitový vzorek o váze 2-3 g je nejprve jednu hodinu vysoušen při teplotě 100°C a následně je na dvě hodiny vystaven teplotě 670°C a proudu vzduchu 7l/min. Ze zbytkové hmotnosti je po skončení zkoušky vypočtena hodnota oxidace.

Logicky potom platí, že čím je úbytek grafitu v průběhu TGA analýzy vyšší, tím nižší je i kvalita testovaného grafitu. Na československém trhu se bohužel můžete setkat i s materiály, jejichž oxidace se pohybuje v rozmezí od 80% do 99%. Buďte tedy obezřetní a vyžádejte si od svých dodavatelů grafitových těsnění výsledky TGA analýzy.